Online vzdělávání je pro mě velké téma. Neustále si kladu otázku, zda je z dlouhodobého hlediska udržitelné a vlastně člověku prospěšné. Pokud výuka probíhá výhradně online, můj vnitřní hlas mi říká, že to v pořádku není. O to více kroutím hlavou nad názory, že online výuka nahradí tu klasickou, že má obrovskou budoucnost a spoustu výhod. A šíří ji i mnozí lektoři, kteří se v online výuce našli, protože nemusí platit učebny, ušetří čas, když nemusí dojíždět, a mají zásobu materiálů po ruce v PC. I já vidím tyto výhody, ale uvnitř cítím, že jakmile pandemie pomine, návrat do fyzična bude velmi důležitý, i když nevýhodný. Alespoň jednou za čas. Pamatuji si květen 2020, když mě moje dívčí skupinka překvapila. První týden po uvolnění jsem stále seděla za kompem a spustila online hodinu, a následně se v duchu smála, protože mé tři studentky se tlačili před jedním mobilem v dětském pokoji u jedné z nich. Jakmile se závora otevřela, rozhodly si to samy. A ani mě nestihly informovat, tak nadšené byly z toho, že budou prostě spolu. Včera jsem narazila na slova dětského psychoterapeuta MUDr. Petra Pötheho, který vysvětluje zákonitosti vzdělávacího procesu založeného na živých podnětech a emocích. Cituju:
Opravdu je absence osobního kontaktu tak zásadní?
Ano. Děti bez něj z velké míry ztrácejí motivaci k tomu, aby přijímaly nové věci, které by v nich zůstaly a ze kterých by mohly růst. Sice se snaží něco se virtuálně naučit, jenže psychologicky to funguje tak, že vědomost vždycky nasedá na lidskou zkušenost. A když je ta zkušenost deprimující, frustrující a stereotypní?
Online výuka je bohužel už z principu nepodnětná, protože lidsky přináší strašně málo vjemů. To už máte mnohem víc vjemů z pokoje, ve kterém jste, než z obrazovky, na které vidíte malý obrázek učitele. Takže je úplně přirozené, že se děti vypínají. To není zlobení, ale naprosto zdravá reakce – není to pro ně dobrý kontakt, a tak se tomu brání.
Článek najdete na https://www.velka-prestavka.cz/2021/02/23/deti-ztraceji-smysl-zivota/
Tak nějak to cítím i já. A budu hledat svou učebnu. Nebo park, kde si můžeme sednout a povídat si v angličtině. Jednou to bude.